Dálnopis ČZ T100 byl vyráběn od 70. let minulého století až do revoluce firmou Česká zbrojovka Brno, a to v licenci Siemens, v exportním provedení německé T100. Dálnopisy Siemens T100 a ČZ T100 jsou zcela identické, jediným rozdílem jsou vyražená typová čísla na jednotlivých dílech a provedení volicí skříňky a jejich ovládacích prvků které byli až na provedení T100 „Z“ vyráběný z relé, tlačítek a ostatních pasivních součástek z koncernu podniku Tesla. Jinak jsou jejich díly zcela záměnné.
Dálnopis T100 je stránkovým dálnopisem využívajícím standardizovanou mezinárodní telegrafní abecedu (ITA-2) o standartní rychlosti přenosu 50 Baudů (tj. 6 znaků za vteřinu – tedy ca. 60 slov za minutu). ČZ je ale také vyráběla až o 100 Baudech (tj. ca. 133 slov za minutu), tyto se ale nikdy na dráze nevyužívaly.
Dálnopis sestává z mechanické konstrukce, válce, typového koše, klávesnice, přijímače a vysílače. Případně z děrovačky a čtečky děrného pásku. Navíc dálnopis T100, stejně jako ostatní v té době vyráběné dálnopisy, již má v sobě integrovanou volící skříňku, která obsahuje relé a jiné elektrické prvky pro volbu a příjem dálnopisných zpráv.
Jedna z našich T100 dříve sloužila na středním odborném učilišti železničním (SOUŽ) v Břeclavi, kde byla využívána jako naučná pomůcka pro vyučování studentů, vedena s identifikátorem „stroj č-1“.
Druhý je ze soukromých sbírek, neznámého nasazení, ovšem vzhledem k velmi nízkému číslu na provozním počítadle lze odhadovat, že byl zcela minimálně až spíš nikdy ve skutečném provozu. Bohužel se k nám dostal v poškozeném stavu, někdo násilně odstranil ovládací prvky. Tyto jsme nahradili, ovšem již bez číselnice, a to za účelem demonstrace modernějšího způsobu volby – tzv. klávesnicové volby, kdy místo dekadické impulsní volby číselnicí se číslo zadávalo přímo číslicemi z klávesnice dálnopisu a která byla velkoplošně u nás zavedena v 90. letech.
Oba dálnopisy jsou zasazeny věrně v expozici a lze na nich simulovat tehdejší železniční dálnopisný provoz.