Dispoziční zapojovač byl vyvinut na začátku 60. let minulého století národním podnikem AŽD Praha na základě rozrůstajícího železničního průmyslu pro ČSD. Jeho první verzí byl DZ 61, později se na základě jeho provozních zkušeností vyvinul dokonalejší DZ 68.
Oba typy dokázaly oproti svému předchůdci, klapkovému zapojovači „Aida“, pojmout 20 anebo až 40 linek při provedení s dvěma ovládacími skříněmi – to je 2 až 4násobek, přičemž umožňovaly obdobnou libovolnou konfiguraci každé linky samostatně, a to: MB – spoje na principu místní baterie, ÚB – princip ústřední baterie, AUT – linky z automatické ústředny a induktivní selektorová zařízení T53 a T54. Navíc byly zapojovače kompatibilní se systémem VRÚ (Velká Rozhlasová Ústředna), tedy šlo z ovládací skříně ovládat a mluvit do staničního rozhlasu.
Samotný zapojovač sestává v starších provedeních z reléové skříně a v novějších z roštu s upevněnými reléovými sadami, podpůrnými obvody a z rozvodu. Reléové sady jsou záměnné a podobně provedené jako sady linkových voličů na voličových ústřednách. Tedy lze je jednoduše celé vyjmout z nožové zásuvky a prohodit či vyměnit za náhradní, kupř. při poruše.
K reléové logice jsou pak připojeny jedna až dvě ovládací skříně.
Dva exempláře ovládacích skříní se nám podařilo zachránit při demontáži Strakonického řídicího přístroje. V budoucnu je výhled jejich rekonstrukce a umístění k řídicímu přístroji.